sortire

SORTIRE  in alcuni modi, tempi e persone la O passa ad U.

Indicativo presente   sortìsco/surtìsco   (sórtiskó), sortìschi/surtìschi (sórtiski), sortìsce/surtìsce (sórtiscé [sórtiššé]), se sortìsce/se surtìsce, sortìte/surtìte (sórtité), sortìscheno/ surtischeno/ono (sórtiskénó/ono).

Imperfetto  surtìvo (surtivó), surtìvi, surtìva, se surtìva, surtìvi, surtìveno/ono (surtivénó/ónó).

Passato remoto    surtì,  surtìsti, surtì,  se surtì,  surtìsti, surtìnno (surtinnó).

Futuro surtirò/sortarò, surtirè/sortarè, surtirà/sortarà, se surtirà/ se sortarà, surtiréte/sortaréte (surtirété), surtiràno/sortaràno (surtiranó).

Congiuntivo presente  e  imperativo  sòrta/surtìsca, sòrta/surtìsca, sòrta/surtìsca, se sòrta/se surtìsca, surtìte, sòrteno/ surtìscheno/ono (sorténó/ónó).

Imperfetto  surtìssi, surtìssi, surtìsse (surtissé), se surtìsse, surtìssi, surtìsseno/ono (surtissénó/ónó).

Condizionale presente surtirèbbi/sortarèbbi, surtirésti/sortarésti, surtirèbbe/sortarèbbe (sórtarèbbé), se surtirèbbe/se sortarèbbe, surtirésti/sortarésti, surtirèbbeno/sortarèbbeno/ono (sórtarèbbénó/ónó).

Participio passato  surtìto (surtitó).

Infinito  surtìre (surtiré).